Mikulášský seminář v kuchyňské zástěře

(přidány fotky do galerie – Iv) Mikulášský seminář je za námi. Podle ohlasů ostatních byl, zjednodušeně řečeno, strašně fajn. Věřím, že každý si v něm našel něco, co právě jeho/ji oslovilo, ať už to bylo cvičení po dlouhé době, cvičení s hanbem, cvičení s lidmi, co se dlouho neviděli…

Sešlo se nás zhruba třicet (34 pro hnidopíchy) a celé tři hodiny jsme cvičili s hanbem, krátkou holí i nožem. Projeli jsme pády, nácviky a tlak skupiny.

Zajímalo mě, jak se seminář líbil účastníkům a účastnicím, kteří měli menší či větší pauzu, a tak jsem je oslovila a poprosila o krátké vyjádření.

Tady jsou dvě z nich (vkládám bez úprav) a děkuju jim za ně:

Sport jsem měl vždy rád a budu. Na tom se nic nezmění. Jenom časem se mění
forma. Na tréninky Jujitsu jsem se vždy těšil. Nicméně poslední rok, nebyl
příliš moc přívětiví pro aktivní účast kvůli osobním změnám v životě. Takže
sportuji, kdekoliv a kdykoliv je to možné. Ničeho nelituji. Když jste mi
napsali, že mne zvete na Mikulášský seminář, ani chvíli jsem nepochyboval,
že bych si čas neudělal. S radostí se automaticky vše přízpůsobilo k
realizaci. Prvně mne napadli tréneři, s kterými se mohu setkat a následně
sparingové, kamarádi, se kterými jsem začínal nebo jsme se někdy kolem sebe
mihli. Na seminář jsem přišel klasicky 5 minut před zahájením, takže nebylo
příliš moc času pro vítání. Naštestí seminář trval dostatečně dlouho, abych
si zacvičil s kámošema. Nejen že jsme si dobře zacvičili, ale téže jsme byli
schopni si prohodit pár slov, „co a jak“. Nezapomenu, pravá dávka endorfinu
s adrealinem udělá svoje. I když tři hodiny se zdají dlouhé, po Mikulášském
sezení bylo opravdu třeba dovykládat, co se již započalo na semináři.
Nefalšovaná čínská dávka jídla, několik kofol a pořádný pokec udělal svoje.
Pár chvil jsem měl pocit, jako kdybych byl na nějaké seznamovací akci. Lidé
rotovali zuřivě kolem stolů a židlí, kdyby hledali ideálního partnera před
Armagedonem. Btw nikdy jsem nebyl na seznamce a doufám, že jsem nikoho
nesral svým koňským smíchem kolem sebe. Vím, že je to má velmi silná
stránka. Jedna ze vzpomínek, které ve mne zůstali, jsou asi, když mi jedná
dotyčná osoba vyprávěla, že cvičila se „Šamponém“ a udeřila ho nechtěne do
obličeje hambem, a samožřejmě železně nedal žádnou emoci navenek, což
dotyčnou osobu trochu nasralo či udivilo, těžko říci, jelikož chtěla
prohodit pár slov, tak jsem ji poradil, že příště se může zeptat na
rozehřátí konverzace, jaký šampón používá. Poslední zajimavá zkušenost asi
byla telepatická komunikace a po pěti minutovém zírání na sebe, vyřčený
závěr, „ano, změnil ses“. Takže jsem opravdu plný všeho, co jsem stačil
popsat, ale i toho nepopsaného, což není vždy jednoduché sdělit.

Jednoduše mohu říci, že to bylo super.

Děkuji všem za skvělou organizaci, nápady, trenérům za seminář a těším se do
budoucna na další skvělou endorfinovou akci.

Ondra.

Další je od Péti:

Jak bych jen Mikulášský seminář shrnula. Mohlo by se zdát, že mě nalákaly
dlouhé úzké tyče, krátké tlusté tyče nebo tupé nože, ale to by bych lhala až
by mi byla hanba. 😀 Nalákal mě mailík s pozvánkou od tebe, kdes psala, že
seminář je i pro již dávno nechodící členy. Tedy přímo pro mne – jelikož
jsem na jujitsu přestala chodit, protože jsem před cca čtyřmi roky přestala
chodit (na tréninku jsem si utrhala menisky v koleni). A tvá pozvánka ve mě
vzbudila touhu opět stanout na tatami a pohledět starým známým do očí. 🙂

A tak se i stalo – sešli jsme se zde v hojném počtu, rozcvičili se a pustili
se do nácviku technik. Při rozcvičce mi zatrnulo, když jsme šli na pády,
říkala jsem si v duchu, že to už po tak dlouhé době nezvládnu. Ale opak byl
pravdou. Když už se člověk padat naučí, asi už to nezapomene. V tomto
všechna čest Františkovi (Šamponovi) a jeho drilu. 🙂

Techniky nás učili mistři Ivan a Pavel…a bylo velmi zvláštní vidět je v
kuchařských zástěrách. 🙂 Nakonec jsme si zkusili boj ve skupině, dva na
jednoho, kde jsme měli vyzkoušet a použít nově naučené triky s tyčí.

Po skončení jsme se sešli v restauraci, kde jsme se najedli a popovídali si.
🙂

Jsem ráda, že se mohli zúčastnit i bývalí členové, byl to krásný zážitek.
Když maminka viděla fotku ze semináře, řekla, že tam zářím štěstím.

A měla pravdu!

Děkuji vám!

Péťa

No, tak zas někdy, doufám!

h.