Dojo etiketa – část 5. Zkoušky

 Nyní navážeme na předchozí článek o hierarchii a přistoupíme k tomu, jak se jednotlivé úrovně získávají.

Průběh zkoušek je pokaždé plus minus stejný, nicméně velice se od sebe liší zkoušky na nižší technické úrovně oproti zkouškám na mistrovské úrovně (od 1. danu výše). Čím vyšší úroveň, tím vyšší požadavky na formálnost a bezchybnost ceremonie, složitější skupiny technik a jejich obtížnost a komplexita. V článku se proto nebudu zabývat zkouškami na mistrovské stupně, ale zaměřím se pouze na zkoušky na žákovské technické stupně (6.-1. kyu).

Příprava na zkoušky

Každá úroveň má doporučenou dobu na přípravu na zkoušky. Čím vyšší pásek, tím delší příprava. Cvičící by měl využít volné tréniky k procvičení požadovaných technik, k domluvě a secvičení se s vybraným sparingem / sparingy a rovněž k zopakování teoretických znalostí.

Přibližná vhodná čekací doba (doba pravidelného aktivního cvičení) mezi jednotlivými stupni:

  • Bílý pásek (6. Kyu) – 3-4 měsíce
  • Žlutý pásek (5. Kyu) – 6-9 měsíců
  • Oranžový pásek (4. Kyu) – 12 měsíců
  • Zelený pásek (3. Kyu) – 15 měsíců
  • Modrý pásek (2. Kyu) – 15 měsíců
  • Hnědý pásek (1. Kyu) – 18 měsíců
  • Černý pásek (1. Dan, vyšší dany) – 2 roky, 4-6 let

Přihlášení na zkoušky

Přihlášku podává žadatel písemnou formou v dostatečném předstihu. Přihlášení ke zkouškám musí schválit mistr, který vede jeho skupinu, a doporučit cvičence ke zkouškám.

Součástí je úhrada správního poplatku za zkoušky (cena se liší dle jednotlivých úrovní).

Zkoušený

Pro oblečení a hygienu zkoušeného platí pravidla stejná jako na běžných trénincích.

Úbor (gi – kimonové kalhoty a kabátec, obi – pásek současné úrovně ju jitsu) cvičeného je vždy čistý. Pouze ženy nosí pod kimonem tričko, muži cvičí bez trička pouze s vrškem od kimona (kabátcem). Tričko je bez znaků a nápisů (výjimkou je logo oddílu ju jitsu).

Při zkouškách na nižší úroveň (6. kyu) postačí volný oděv s alespoň krátkými rukávy a zakrývající kolena.

Sparing partner

Sparing partner by měl být se zkoušejícím dostatečně secvičen. Doporučuje se vybrat si sparing partnera vhodné technické úrovně (stejné, jako má zkoušející, +/- 1 úroveň) a odpovídající hmotnostní a výškové kategorie (opět +/-). Obojí samozřejmě, pokud to okolnosti dovolují (je dostatek zdravých sparingů na výběr).

Je lepší mít domluveného i sparinga záložního. Na vyšší úrovně je nezbytné mít 2‑3 sparing partnery.

Pro vzhled sparinga platí stejná pravidla jako pro zkoušeného.

Průběh zkoušek a pravidla

Tori (取り) – tzv. vykonavatel techniky; ten, kdo skládá zkoušku.

Uke (受) – tzv. příjemce techniky; sparing partner.

  • Zkoušený (tori) nastupuje vždy zprava, sparing partner (uke) zleva od zkušebního komisaře.
  • Zkoušky začínají a končí vždy malým pozdravem v postoji – na začátku se klaní prostoru, komisaři, sparingovi. Na konci naopak – sparingovi, komisaři, prostoru.
  • Během zkoušek není povoleno opustit zkušební prostor, rovněž úpravu oděvu, vlasů, ošetření drobných ran atd. povoluje vždy zkušební komisař.
  • Během zkoušek jsou minimalizovány veškeré zbytečné pohyby a gesta, zakázáno je mluvení s diváky a podobné rušivé elementy.
  • Zranění protivníka způsobené nedbalostí má za následek ukončení zkoušek. Cvičící dbá na odklepání sparinga.
  • Cvičící se řídí pokyny zkušebního komisaře, a to pokyny upřesňujícími předváděnou techniku a povely: jime (čti: džime, začni), yame (konec), mate (přerušení), soremade (ukončení zkoušek).
  • Pokud komisař chce zkoušenému něco sdělit, zavolá si ho k sobě a zkoušený se postaví zhruba metr před komisaře, načež se lehce ukloní. Chce-li oslovit komisaře zkoušený, ukloní se, a dostane-li povolení, hovoří z místa, kde stojí. Se svými sparing partnery může hovořit jen potichu nebo pomocí posunků.
  • Pomůcky (zbraně, lapy, překážky, židle…) si musí zkoušený zajistit ještě před začátkem zkoušek a umístit je tak, aby byly dostupné a zároveň nepřekážely.
  • Výsledek zkoušek vyslechne zkoušený mlčky, poté se ukloní a provede závěrečnou úklonu. Má-li jakékoli dotazy nebo připomínky, může je vznést až po závěrečném pozdravu.

Nároky na zkoušené

Zkoušky jsou rozděleny na několik částí:

  1. Pohyb (gymnastika, pády, vstupy)
  2. Technická část (údery, měkké a tvrdé kombinace – např. páky, hody, škrcení,…)
  3. Volný boj (sebeobrana – skupina, volný boj – ozbrojený i neozbrojený)
  4. Znalosti (historie a bojová umění, etika a filosofie, sebeobrana a zákon, taktika a strategie, zdravověda)

Konkrétní skupiny technik a jednotlivé techniky naleznete ve zkušebním řádu dané úrovně. Zkušební řád na požadovanou úroveň si vyžádejte u svého mistra.

Zakončení zkoušek

Vyhlášení výsledku zkoušky probíhá oficiálně po zkoušce, jakmile zkušební komisař dá pokyn (zpravidla několik minut po zkoušce). V případně nižších technických stupňů probíhá oficiální vyhlášení výsledků zkoušek hromadně po ukončení cvičení všech zkoušených.

Po úspěšném složení zkoušky získá zkoušený certifikát a obi (pásek) v příslušné barvě. Případně razítko do budo-průkazky.  

Po neúspěšném složení zkoušky následuje další pokus. Zkoušený má na zkoušku celkem 3 pokusy, mezi nimiž je rozestup zvolený dle okolností (dostatečný čas na doučení se technik, u kterých zkoušený neuspěl).