Ohlasy na Iniciační seminář 2020

Poprosila jsem několik účastníků a účastnic letošního semináře, aby mi napsali pár vět o svých dojmech z něj a takhle to dopadlo:

1) Iniciační seminář očima bílého pásku

Když jsem se minulý týden chystal na iniciační seminář, upřímně jsem netušil, co můžu očekávat. V oddílu jsem od října a s většinou technik mám pořád problémy. Co tam budu dělat? Za sebou mám pěknou řádku soustředění v jiných sportech, takže nefňukám a balím. Cestou do Bělé pod Pradědem stavíme v báječné restauraci na steaky (díky Jirko za tip). Vzhledem k tomu, že bylo avizované vegetariánské jídlo, tak se to zdálo jako důstojné rozloučení s masem. Očista střev od nutnosti trávit maso je skvělá věc, ale dobrý steak mě nijak neurazil.

Dojíždíme do cíle jako jedna z prvních posádek. Kemp mě uchvátil, vedle horského potoka s malou zátokou stojí řada chatiček, domek se sprchami, kadibudky dostatečné kapacity (pod tím si lze představit mnoho, ale myslím tím skutečně jen to, že jich bylo několik v řadě) a objekt s velkou
společenskou místností, jídelnou a kuchyní.

Rozložil jsem spacák ve společenské místnosti. K vegetariánské večeři, která mi fakt chutnala, byla čočková polévka, zapečená rýže s kari a rajčatovou omáčkou a jako dezert kokosové kuličky jemně dochucené meltou. To jsem ještě netušil, že variace rýže, čočky a kari se bude opakovat třikrát denně v náhodných kombinacích. Všechno jídlo mi ale chutnalo a oceňuju vegetariánské pojetí,
protože vede k větší výkonnosti a lehkosti těla i mysli. Po každém jídle si každý umyl nádobí v potoku, což ve mě vyvolávalo pocity jednoduchosti bytí.

Co mě ale nadchlo nejvíc byl program. Budíček v 8:00, rozcvička s dechovým cvičením Wim Hofovou metodou a dobrovolné otužování v horském potoku.

Od 9:00 snídaně a poté první tréninkový blok složený ze tří částí: techniky, úderů a krátké tyče. Odpoledne po obědě a poledním klidu následoval ten samý tréninkový blok s promyšleným opakováním a intuitivním navázáním na nové techniky. Každodenní opakování mě začalo už po prvním dni posouvat a začal jsem si být výrazně jistější v tom, co se sparingem dělám. Tak rychlý
progres jsem nečekal. Na soustředěních většinou bývá podvečerní blok nevyužitý, na iniciačním semináři byl věnovaný získávání velmi praktických dovedností formou workshopů: jeden podvečer byl nácvik základů první pomoci, další den jsme si vyzkoušeli Shiatsu masáž, poslední podvečer jsme se dozvěděli o protažení pomocí jógy.

Po večeřích probíhala klasická společenská aktivita – diskuze u plápolajícího ohně. Jedno odpoledne se místo tréninku konal výlet. Není vůbec lehký vymyslet takhle různorodé aktivity. Všem podílejícím se na organizaci za to děkuji. Iniciační seminář bohužel opouštím o půl dne dříve
než ostatní. Přicházím o poslední dopolední trénink a dost mě to mrzí. Co nadělám… Cestou domů se aspoň stavujeme na burger v již zmíněném motorestu. Modlím se, aby mi tam kuchař nepřisypal kari.

Několikadenní seminář končí, zážitky a zkušenosti přetrvají. Byli to fakt skvělý. Těším se na příští rok.

Martin K.

2) Byl to teprve můj třetí seminář. První dva, před dvěma lety a před rokem, byly vynikající.

A letos to bylo opět skvělé!

Po pravdě, na semináře jezdím odpočinout si od všedních starostí a dobít energii, hlavně tu mentální. A k tomu je soustředění pod Jeseníky jako stvořené.

Pěkná příroda, trochu odlehlejší místo které umožňuje odpoutat se od lákadel „civilizace“ (pravda, hospoda nedaleko byla letos otevřená, ale svérázný pan majitel ujišťoval, že se to vícekrát nestane), skvělí mistři a pěkně poskládaný, navíc dobrovolný program.

Líbily se mi ranní rozcvičky, fyzicky nenáročné, ale velmi efektivní. Líbilo se mi koupání v potoce, který někdo nevímproč nazýval otužováním (voda měla podle mě kolem 10°C).

A hlavně cvičení, dopolední a odpolední blok, každý tématicky rozdělený na tři části, to byla prostě bomba! Luděk to měl perfektně připravené, pod jeho vedením byla radost cvičit
.

Trochu mi vadily dvě věci:

– Bělá pod Pradědem je opravdu daleko a cesta je úmorně dlouhá. Ale možná je to výhoda.

– Strava. Naprosto mi nevadí veganská kuchyně, ale příště bych doporučoval rozšířit nabídku dochucovacích ingrediencí (čti koření), nebo něčeho navíc k zakousnutí. Za pár nádob se zeleninou, ze kterých si každý může nabrat podle chuti, bych byl vážně vděčný.

Pokud to bude jen trochu možné za rok jedu zase!

Ondřej D.

3) Plusy: Celý ten koncept spolucvičení a spolusoužití za společných rozcviček (občas se ráno přistihnu, že kdovíproč vehementně máchám rukama, a zadržování dechu pod vodou už taky nikdy nebude jako dřív), společného se ráchání ve studené vodě, společného čekání ve frontě na oběd, společných intelektuálních diskusí u táboráku i vevnitř (je možné, že jsem je prospala?), zpestřen masáží, jógou a interaktivním kurzem první pomoci.

Ryze nepodstatné mínusy: Cvičební bloky byly poskládány stále stejně. Účel je sice zjevný a chvályhodný, přesto bych byla osobně radši za nějakou variabilitu (některé páky si nebudu pamatovat tak jako tak ;-). A ukulele je bezpochyby skvělý hudební nástroj, ale příště by i tak někdo mohl přivézt kytaru 🙂

Děkuji za iniciační kurz, byl skvělý!

Lucie P.

4) Seminar byl skvelej! Jednak bylo super poznat vsechny trochu vic nez na treninku, kde prece jen na nejake povidani neni moc prostoru. Hned se mi lip trenuje, kdyz uz pulku lidi znam nejen jmenem.
Intenzita treninku byla tak akorat – tim, ze se tematicke bloky dvakrat denne opakovaly, tak jsme si mohli vsechno zopakovat a prohloubit – urcite odjizdim z tim, ze jsem se hodne naucil.
Vecerni prednasky a hlavne Wim Hof metoda byla paradni tresnicka na dortu…
Uz se tesim na dalsi 🙂

Martin L.

5) „SUPER …. přiměřeně cvičební, přátelský, odpočinkový prodloužený víkend.“

Stručně řečeno: slunce, déšť, cvičení, odpočinek, výlet do okolních lesů, pro zdatné otužování v ledovém potoce, podotknu denně, pro některé nejdříve sauna a pak příjemné ochlazení v tomtéž ledovém potoce, lehká osvěžující strava, často konzumovaná na místní slunné terásce, večerní oheň, pivo nebo vínko. Prostě vše, co obvykle ve městech v bytech nemáme a po čem asi většina z nás alespoň občas touží (no vynechala bych ty kadibudky😊). Takže díky hlavním organizátorům letošní iniciace Luďkovi a Hlavě, že nám to umožnili a ostatním, kteří se podíleli na doplnění programu, ať už z hlediska přednášky první pomoci Lídě, cvičení Pájovi nebo odpočinku-jóga Elišce a samozřejmě všem, kdo se zúčastnili za skvělou atmosféru!

No a výprava, která absolvovala cestu s Rybou v autě si iniciaci zpestřila návštěvou jedné z pěti největších dělostřeleckých tvrzí v ČR vybudovaných před 2. světovou válkou. Trochu mě pojal strach, když sem si představila, že polezu v úzkých chodbičkách v bunkru hluboko pod zemí a to, po sdělení průvodce, celých 75 minut. Ovšem Hůrka v Králíkách – komplex 5-ti srubů propojených 1,75km chodeb a sálů pro 400 vojáků mě dokonale uklidnil a v parném odpoledni i dobře schladil. Sladkou tečkou za uplynulým víkendem byly kremrole v místní vyhlášené cukrárně v Branné. Já je teda nejím, ale všichni říkali, že jsou nejlepší. Asi jo, pač někteří tam byli i před iniciací.

Takže už se opět těším na iniciační v příštím roce, co nám opět nového na naší cestě přinese 😊

Soňa H.

Děkuju vám, Martine, Ondro, Lucko, Martine a Soňo za vaše odpovědi a postřehy.

Doufám, že příští rok zase!