Kéž to, co se naučíme, nemusíme nikdy použít.

Tento text by vám měl pomoci překonat počáteční nesnáze po příchodu do jakéhokoli klubu japonských (a částečně i nejaponských) bojových umění. Je určen těm, kteří se s pravidly při cvičení bojových umění ještě nikdy nesetkali a chtějí se vyhnout zbytečným problémům, popř. těm, kteří se chtějí poučit hlouběji.

Proč vůbec pravidla?

Pravidla nejsou samoúčelná. Vznikala dlouhá desetiletí a v jádře platí v tělocvičnách (dojo) celého světa. Jejich hlavním úkolem je zabránit zbytečným úrazům a učinit zážitek ze cvičení co nejpříjemnější. Z japonské tradice vychází především princip učitel-žák (v jemnějším rozdělení mistr-pomocník-žák, sensei-senpai-kohai). Učení se tu předává přímo, z jednotlivce na jednotlivce, jen minimálně zprostředkovaně, přes pomůcky jako jsou třeba knihy. Výhodou je přizpůsobení se individuálním zvláštnostem žáka, nevýhodou pracnost a časová náročnost metody, při které musí učitel obětovat mnoho ze svého času. Důležité je, že žák přichází dobrovolně a proto je ochoten se podřídit všem, často bizarním nebo i hodně nepříjemným cvičením. Učitel si naopak cení žáka za to, že mu svým příchodem projevil svou důvěru. Jeho životní seberealizace je možná jen tak, že vychová z žáků další mistry. Když nevychová, žil nadarmo.

V čem se cvičí

Cvičí se obvykle v tradičním oděvu (kimono alias gi) a v tradičním prostředí (tj. na tatami, zvláštní měkké podložce o rozměrech 100x200 cm a výšce 4, 5 nebo 6 cm). Toto se však může měnit. Většina škol má trochu jiná pravidla v čem a kde cvičit. U nás jsme z praktických důvodů zavedli jako povinné minimum plátěnné kalhoty + tričko. Pokud máte vlastní kimono, je to ideální. Je možné jej také zakoupit přímo v judosále, a to jak nové, tak i starší. Kdo nemá mistrovský stupeň v některém bojovém umění, musí k němu mít bílý pásek. Stačí ale stejně dobře tepláky, maskáče nebo jakékoli jiné plátěné kalhoty. Ke kalhotům se nosí tričko, začátečníkům se doporučuje s delšími rukávy. Tričko může být jakékoli barvy a potisku, kromě černé barvy, která je vyhrazena instruktorům, u kalhot je to jedno.

Cvičení začíná nastoupením všech přítomných a vzájemným pozdravem (úklonou). Tím se symbolizuje, že třebaže se cvičí nebezpečné a někdy i bolestivé techniky, vzájemně se všichni respektují. Jigoro Kano, tvůrce juda, ostatně jako dvě základní pravidla juda charakterizoval (1) vzájemné dobro a (2) minimalizaci síly nutné k vítězství.

Cvičení je práce

Cvičení bojových umění mělo odjakživa dvě roviny. Tou první, starší, byla potřeba obstát v nebezpečné situaci, často limitní. Tou druhou, odvozenou, kultivovující, bylo poznání sebe sama, nalezení rovnováhy a sebedůvěry. Ten, kdo potřeboval především fyzicky obstát, cvičil zpravidla nějaký systém, ne umění. Japonština má pro to speciální rozlišovací aparát: rozlišuje jutsu (též jitsu) a dó. Řemeslo a cesta.

Jutsu je starší, dó vzniklo z jutsu až v 19. století. I když se hlásíme k jutsu, nevzdáváme se dó a netvrdíme také, že JuJitsu je nejefektivnější sebeobranou na světě. Chceme vidět ve cvičení nejenom výcvik a moření těla, kvalitní řemeslnou průpravu k boji, ale součást dlouhé, trpělivé práce sama na sobě.

Desatero pravidel, bez nichž se neobejdeme

Ať už budeme cvičit bojové systémy kdekoli na světě, doporučuje se dodržovat tato základní pravidla:

1 Cvičíme v jiném oděvu, než ve kterém jsme přišli, a to na boso.

2 Rukávy a nohavice by měly krýt lokty a kolena. Na oděvu nesmí být žádné knoflíky, kovové zipy ani tkaničky, za které by mohl soupeř zachytit a způsobit si zranění. Šperky, hodinky, náušnice, prsteny atd. odkládáme v šatně. (Je možné vzít tašku s sebou a nechat ji během cvičení vedle tatami). Nemůžeme-li např. náušnici sundat, přelepíme ji kouskem leukoplasti.

3 Nepoužíváme deodoranty, voňavky ani líčidla. Ne každému jsou příjemná. Navíc se míchají s potem a výsledná kombinace je strašná.

4 Před cvičením nejíme čpavé pokrmy a nepijeme alkohol. Platí to především o cibuli, česneku a rybách. Nedodržení tohoto pravidla může mít za následek okamžité vyloučení z cvičení toho dne! Jde o hygienické i bezpečnostní pravidlo. Alkohol je cítit z dechu i několik hodin po požití.

5 Je třeba mít vždy krátce ostříhané nehty. Dlouhé vlasy se svazují gumičkou.

6 Cvičí se až na pokyn trenéra. Nikdy dříve. Pokynem je obvykle "Jime!" (čti "džíme" - vpřed, začněte, boj!). Na pokyn Jame! (čti "jame" - Zastavte! Konec!) okamžitě přerušíme všechny akce a pustíme soupeře.

7 Pokud se soupeř vzdává nebo upozorňuje, že technika je bolestivá, poklepe důrazně na zem, na sebe či na soupeře. V takovém případě ihned uvolníme sevření a zrušíme techniku!

8 Bez dovolení trenéra nelze v žádném případě opustit tatami. To není buzerace, ale základní bezpečnostní prvek, aby člověk, kterému se například udělalo špatně z nezvyklé námahy, třeba neomdlel bez vědomí ostatních ve sprchách. Porušení tohoto pravidla může mít za následek vyloučení ze cvičení.

9 Nechodíme na cvičení, jsme-li nemocní. Přecházet chřipku na cvičení není hrdinství, ale bezohlednost. Během a těsně po náročném cvičení je imunitní soustava utlumena a tělo je otevřeno infekcím. Totéž platí pro kašel a rýmu v prvním infekčním stadiu. Po náročném cvičení je vhodné doplnit tekutiny, minerály a vitamín C (přispívá k regeneraci i k bodybuildingu).

10 Všechny úrazy a zdravotní problémy hlásíme trenérovi. Ať už jsme s tím přišli, nebo jsme to u sebe objevili až během cvičení. Jen trenér může posoudit, může-li dotyčný cvičit dále. Porušení i tohoto pravidla může mít za následek vyloučení, protože vážně ohrožujete bezpečnost ostatních.

+ moudro na závěr Nejsme tu proto, abychom si vzájemně ubližovali. Chodíme se na cvičení něco naučit a zlepšit; my i náš partner. Bolest má při budování osobnosti své místo, ale nesmí být samoúčelná. Naučme se ctít svého soupeře, neboť nám pomáhá, abychom byli lepšími.

A ještě poslední poznámka: Sokol je jako organizace pojištěna u Generali, nespoléhejte se však na to. Moudřejší je zařídit si vlastní pojištění.