Do roku 1999 se cvičila klasická cesta japonského Ju-Jitsu se zaměřením buď na soutěž, obranu či technické cvičení, reprezentovaná mistry WJJKO. Poté oddíl začal hledat vlastní cestu a prvky, které by cvičení obohatily, přizpůsobily ho době a dodaly mu realističtější rozměr. Inspirace pochází postupně především od škol Rojin-Lijang z Jihlavy, německé Kobudo-Kwai, ostravské Akademie bojových umění, olomoucké TJ Tai Ji Quan. Do cvičení byly dále zařazeny například i vstupy z čínského Wing-Chun, prvky z filipínského arnis, bojové pohybové prvky z ruské Systemy nebo Krav maga, používané izraelskými obrannými složkami.  Přebírají se i další prvky, které se instruktoři učí na seminářích a akcích s významnými mistry dalších bojových systémů.

V současné době je v oddíle základem systém Ju-jitsu (jak klasické, tak moderní), který tvoří ale 75% cvičení, zbytek jsou pohybové a v některých případech i zbraňové a strategické doplňky z jiných systémů. Nástavbou je důraz na bojovou gymnastiku (gymnastické prvky převzaté z bojové akrobacie, kobujutsu, ze „zoo“ Systemy a z tradičních čínských škol), vyvinuta byla řadu vlastních metodik (specifický způsob cvičného zápasu, trénink za pomoci konzerv atd.), která si za cíl klade harmonii těla a ducha – tělo, to je práce s prostorem, s protivníkem, se zbraní. A duch, to je práce s vlastními nedostatky, humor, nadhled a sebepřekonávání.

Tento přístup je velmi unikátní a oddíl se tak odlišuje od většiny ostatních oddílů bojových umění. Jde o komplexní pohled zahrnující fyzický i mentální rozvoj člověka s pozitivními vedlejšími efekty jako například snižování stresu, kompenzace dopadů sedavého zaměstnání a v neposlední řadě především společnost fajn lidí.