Pomluva, anonymní dopis, telefonát. Výhrůžný nebo „ jen“ informující. Násilí, jehož autoři netouží jen po popularitě a dělají vše pro zachování své anonymity.Poskytují jim sdělení, obsahující zaručené informace, varování, sliby, výhrůžky. Jsou ochotni se s námi podělit o tajemství (s námi o někom, o nás s někým). Upozorňují nás na hrozící nebezpečí. Doporučují nebo přímo nařizují, co máme udělat, co ne, co a do kdy splnit. Slibují, co bude následovat, když nebudeme jejich pokyny respektovat. Adresátem je konkrétní člověk, skupina nebo kdokoliv z nás.

Přes různý obsah, způsob prezentace i míru násilí v nich obsaženou, mají sdělení shodný psychologický základ v tom, že:

• se dotýkají potřeb adresáta (nejčastěji potřeby bezpečí)
• jejich cílem je informovat, zneklidnit adresáta, donutit ho k reakci
• obsahují informace vyvolávající převážně negativní pocity a emoce (úzkost, strach, napětí, obavy, vztek, paniku aj.)
• považujeme za pravdivé (v okamžiku, kdy zjistíme, že se jedná o nepravdivé informace, přestávají nás zajímat, není důvod se s nimi dál zabývat) - často postrádají údaje, podle nichž by se dala jejich pravdivost ověřit - dostávají se k adresátovi převážně neoficiálními kanály
• jejich přijetím se adresát stává držitelem „ tajemství", nezřídka je přímo vyzýván k mlčenlivosti
• jejich autor chce (z jemu známých důvodů)zůstat v anonymitě. Odlišnost uvedených druhů násilí lze spatřovat v tom, že zatímco cílem autora pomluvy je diskreditovat svou oběť „zaručenými zprávami" o jejích osobních vlastnostech, jednání, skutcích a motivem k pomluvě bývá nejčastěji msta, motivem jednání autora anonymního dopisu či telefonátu je dosáhnout - pod pohrůžkou fyzické či hmotné újmy a vyvoláním strachu u adresáta - hmotného či nehmotného zisku nebo jiných výhod.

S čím kalkulují autoři těchto sdělení ? S momentem překvapení, vyvolaným „novostí" informací, které poskytují. S jejich emocionálním účinkem na adresáta. S nejistotou, kterou informace vyvolají. S potřebou adresáta reagovat. S jeho obavami, že výhrůžky uvedené v anonymu budou splněny. S ochotou adresáta vyhovět požadavkům autora výhrůžného dopisu. S tím, že jako autor zůstanu adresátovi neznámý.

Setkání s uvedenými typy násilí u většiny z nás vyvolá úzkost, strach, obavy vztek, pocity nejistoty, bezmoci, ohrožení. Vzniká naléhavá potřeba ověřit pravost informací ve sdělení obsažených, identifikovat zdroj sdělení, motivy a cíle jeho jednání, rozhodnout se, zda a jak na sdělení reagovat. A právě naše aktivity k uspokojení potřeby poznání, k „ deanonymizaci" autora sdělení, mohou být prvními kroky naší obranné strategie.
Konkretizovat naši představu o zdroji především písemného sdělení umožňuje zv.obsahová analýza sdělení.

Jedná se o proces, kdy ve sdělení vyhledáváme psychologicky významné informace, analyzujeme je (v rovině vztahové a kauzální analýzy) a pomocí myšlenkových operací (indukce, dedukce, abstrakce, generalizace) vytváříme psychologický portrét anonymního autora sdělení.

Při obsahové analýze sdělení se vychází z předpokladu, že v každém produktu lidské činnosti se odráží osobnostní rysy autora. Jejich zachycení a psychologická interpretace tvoří jádro psychologické charakteristiky a umožňuje vymezit či zúžit okruhy možných autorů sdělení.

Na principu analýzy psychologicky významných informací je založen postup, označovaný ve forenzní ( soudní) psychologii jako „ psychologické profilování". Psychologické profilování je dnes již uznávanou metodou psychologické expertizní činnosti při odhalování pachatelů závažných trestných činů násilného charakteru. Zatímco kriminalisté a forenzní patologové zkoumají, jak byla oběť zavražděna, forenzní psychologové vymezují jaký „druh" osoby spáchal tento čin (proč a kdo). Své uplatnění nachází tato metoda u závažných, zejména násilných deliktů, kde scéna deliktu naznačuje, že se ho dopustila osoba s psychopatologickými rysy. Vytvořený psychologický profil pachatele pak umožňuje zúžit okruh pachatelů, zaměřit vhodně vyšetřování a identifikovat podezřelé.

Psychologická analýza sdělení je nám schopna (podle množství a kvality informací, obsažených ve sdělení, naší schopnosti je využít) odpovědět nejčastěji na následující otázky: jaký je přibližný věk autora, jeho vzdělání, jaká je jeho sociální pozice, jaké byly pravděpodobné motivy jeho jednání, jeho schopnosti, životní či profesionální zkušenosti, návyky, jeho aktuální psychický stav, některé charakterové a temperamentové vlastnosti pisatele aj. Znalci jsou většinou schopni rozeznat, jak dalece jsou výhrůžky, obsažené ve sdělení, myšleny vážně.

Protože moment neočekávanosti, překvapení je jedním z charakteristických rysů těchto situací, obrana proti nim spočívá především v zamezení dalšího rozvíjení situace, a tím zabránění vzniku nepříznivých důsledků.

Smyslem individuální obranné strategie proti těmto druhům násilí je dosažení změny v komunikaci mezi autorem sdělení a adresátem (popř. dalšími účastníky situace).

Přímá, bezprostřední komunikace s konkrétním jedincem, namísto anonymní, zprostředkované) snižuje „ nečitelnost" protivníka, snižuje úzkost z neznámého nebezpečí, poskytuje prostor pro převzetí iniciativy v situaci, umožňuje individualizaci a konkretizaci našich obranných prostředků a postupů.

• Obsah individuální obranné strategie proti uvedeným formám násilí tvoří následující aktivity:
• analýza sdělení s důrazem na hodnoty, které jsou ohroženy ( zvažovat komu, kdy a jaké hrozí nebezpečí, event. proč)
• vytvoření představy o pravděpodobném dalším vývoji situace (zejména dynamika interakce mezi autorem sdělení a adresátem)
• vytipování a informování osob, které mohou být sdělením dotčeny (hrozí jim nebezpečí, popř. mohou být nápomocny při řešení této situace - z pozice jejich profese nebo osobnostních dispozic)
• vytváření psychologické charakteristiky autora sdělení, typování možného protivníka, motivů jeho jednání
• navázání kontaktu s autorem sdělení, dát mu najevo, že jeho požadavky beru vážně, naslouchat, doplnit, konkretizovat představu o osobnosti autora sdělení a jeho motivech, vyjádřit svůj postoj k nim, přičemž tam, kde je reálná a akutní hrozba újmy na zdraví či životě lidí, požadavky akceptujeme bez dalších podmínek.
• výběr prostředků a postupů individuální obrany co mohu proti násilí či jeho hrozbě udělat sám, v čem mi mohou pomoci ostatní - jak a kdo a kdy, jakými prostředky.
• komunikace s autorem sdělení, nabídky alternativních řešení, návrhy změn - sem patří konfrontace našich představ s představami protivníka, reagování na jeho požadavky, využívání psychologických prostředků ke změně jeho postojů.

Zdroj: „Psychologie násilí" autor : JUDr. Mgr. Joža Spurný, vydal: Eurounion spol. s.r.o., 2003