Mistře vyprávěj
Od malička jsem dělal judo. Jujitsu se mi líbilo kvůli univerzálnosti a všestrannosti.
Vždy jsem se věnoval i jiným bojovým sportům. Na střední jsem boxoval, pak jsem chodil na MMA, nějakou dobu jsem závodil v rukopažném boji v zahraničí. Bojovými sporty jsem vždy doplňoval jujitsu.
Jujitsu je dobré nejen jako sebeobrana, ale také způsob, jak si v dnešní uspěchané době udržet zdraví, a to nejen fyzické.
Jujitsu je dlouhá cesta, nic, co by se dalo naučit za rok. To se odráží i na lidech, kteří k nám chodí, rváči nebo rychlokvašky touhle cestou nikdy nepůjdou.
Určitě ovlivnilo, na cvičení jsem si našel spoustu přátel.
Okamžiků, kdy jsem s tím chtěl seknout bylo hodně, někdy kvůli zranění, někdy kvůli tomu, že jsem měl pocit, že se neposouvám. Cvičení mi ale chybělo a klady vždy převýšily nad zápory, které cvičení sebou nese.
Ať začnou hned, včera už bylo pozdě.
Hezkých zážitků spojených s jujitsu mám spoustu, ať jsou to vítězství v různých soutěžích nebo společné akce s přáteli, asi bych si nevybral.
Gratulace k prvnímu danu
Dnes v sedm hodin večer složil Luděk Bittner úspěšně přísné a náročné zkoušky na mistrovský stupeň Ju-Jitsu podle regulí World Ju-Jitsu and Kobudon Federation a stal se tak v pořadí sedmým mistrem našeho oddílu. Zkušební komisi tvořili Ladislav Petráš (VII.Dan Ju-Jitsu), Roman Kohoutek (V.Dan Karate) a Ivan Vágner (III.Dan Ju-Jitsu). A tleskat mu přišlo na 40 lidí.
Celých 12 let trvala jeho cesta od člena dětské Chumiry přes instruktorování a vedení řady akcí a seminářů (mj. loňské Itálie) až po dnešní den. Víc než o komkoli jiném je možno o něm prohlásit, že si svůj titul tvrdě a poctivě vydřel. Stihl toho hodně: od boxování přes zkušenosti při práci v nočních klubech a barech po roli uznávaného učitele tělocviku a držitele několika trenérských licencí (plavání, masérství atd.). To nejcenější však žádný certifikát nemá: je uznávaným a oblíbeným instruktorem a (sparing) partnerem, přítelem a kamarádem, kterého by si mnoho lidí vybralo, měli-li by volit někoho spolehlivého po svém boku do nebezpečí.
Obdržení titulu mistra však není samo o sobě cílem ba ani odměnou na konci cesty, i když se to tak zdálky jeví. Je to první krok na nové, delší, náročnější, ale také krásnější cestě. Cestě celoživotního vzdělávání a učení. Je to dar, závazek, ale i břímě. Cesta každého mistra, i když je obklopen sebevětším počtem žáků, je cestou samoty. Překročil totiž svým úsilím bod, před který není návratu a za který za ním jen málokdo může. Budiž mu útěchou, že na ní není sám.
Cesta
-
Gokyu (žlutý pás)
14.6.1998
-
Yonkyu (oranžový pás)
27.6.1999
-
Sankyu (zelený pás)
19.11.2002
-
Nikyu (modrý pás)
30.12.2003
-
Ikkyu (hnědý pás)
? (2005-2006)
-
1.Dan
28.3.2009