Nečekaně pro 99% všech přítomných, a to včetně samotného zkoušeného, se závěr včerejšího IX.Grand Jujitsu semináře změnil na zkoušky na II.Dan Ju-Jitsu podle zkušebního řádu WJJKO (World Ju-Jitsu and Kobudo Federation). Tím, kdo se stal ústřední osobou této změny, byl Tomáš „Slunce“ Slunečko, který se už půl roku na ně připravoval. Zkoušky se původně plánovaly na květnový seminář na Mírově, ale všemu bylo nakonec jinak.

Ze zákulisí přípravy zkoušek

Původní plán – termín absolvování zkoušek až za 5 neděl – byl totiž v průběhu dne tajně přítomnými komisaři změněn na dnes. A tak zatímco na podiu Sokola dále naoko probíhal původní celodenní plán přípravy všech kandidátů na mistrovské zkoušky (vedle Sluncete ještě Zuza na 1.Dan JJ), dotahovali zasvěcenci pod časovým stressem všechny detaily přípravy aktuálních zkoušek.

Především bylo třeba vytvořit dva alternativní programy. První, kterým se všem přítomným (nejenom smaotnému kandidátovi, v podzemním judosále totiž cvičilo od 9.hod na 40 lidí) logicky zdůvodní úpravy času závěru semináře, a druhý, který umožní tento upravený závěr ve vhodný okamžik odstřihnout a vyhlásit konání zkoušek. Posuny v časech jednotlivých treninkových bloků navíc měly vytvořit pro odpoledne pestřejší skladbu programu tak, aby byl dodržen slíbený obsah IX.Grand semináře – což se nakonec i stalo, s výjimkou poslední lekce Davyho s Ivanem – ztráty vystoupení této komické seniorské dvojice však jistě nikdo doopravdy nelitoval;-)

Druhým úkolem nového programu bylo přeskládat původně dohodnutý harmonogram přípravy obou kandidátů tak, aby bylo jisté, že se plán konzultací stihne a nebohý kandidát – který si někdy kolem poledne navíc nepříjemně zranil koleno, jež mu pozoruhodně napuchlo a zmodralo – bude mít dostatečný čas k regeneraci před připravovanými zkouškami. Koleno dostalo prostě dve hodiny na to, aby splasklo.

Nikdo přitom nesměl nic vynést, protože je známo, že podobné „kousky“ nemívají vždy prospěšný vliv na psychiku přítomných a zaskočený kadidát by se mohl tvrdě vzepřít s nezdolným argumentem „že přece ještě není připraven!“ – což je běžný dojem většiny adeptů a tak je často nutné mnohé z nich ke zkouškách lstmi a úklady dotlačit. Ovšem to, co jde s pomocí trochy šarmu a mírného násilí u subtilních žáků, jde nepoměrně obtížněji u mistrů 90 kg živé a rozzlobené váhy…

Přesto se to nakonec povedlo. A to třebaže jsme se různě přeřekávali a museli se pak naivně vykrucovat. Naštěstí byl Slunce zcela pohlcen martýriem přípravy – spočítal jsem si, že během soboty předvedl odhadem kolem tříset kombinací, sestávajících v průměru z 10-20 technik – a nebylo už místa na jeho těle, které by nebolelo. A pravda také důvěřoval svým přátelům, že něco tak ohavnému mu přece neprovedou. Žel provedli.

Zkoušky

Když bylo proto před posledním seminárním blokem oznámeno, že se tento ruší a všichni přítomní se žádají, aby odešli ze sálu, protože je ho třeba vyvětrat před zkouškami – a zároveň na ně byli pozváni jako na mimořádnou událost (koneckonců, počet zkoušek na II.Dan JJ WJJKO v republice by se dal spočítat na prstech jedné ruky), věděl to kandidát přesně asi 10 minut a bylo mu také jasné, že únik už není možný…

A tak také zkoušky v 16:50 opravdu začaly a po 70 minutách byly vzdor „nepřipravenosti“ úspěšně ukončeny. A protože jejich plánování bylo opravdu operativní, neměl zkušební komisař L.Petráš (VIII.Dan JJ) a jeho tři přísedící (Petr Dolejš – IV.Dan Karate, Pavel Valenta – III.Dan JJ a Ivan Vágner – III.Dan JJ) k dispozici ani připravený certifikát, takže jediným artefaktem, který mu byl jako symbol úspěchu slavnostně předán, byla nakonec vzácná soška z dynastie Sfinx, střední císařské období…

Po čtyřech letech od složení zkoušek na I.Dan JJ (podzim 2007) se tak pro Tomáše završila další etapa jeho života a práce v oddíle…

Význam druhého danu jako zkušebního komisaře

Druhý dan je těžký technický stupeň. V některých školách se dokonce považuje za první „opravdový“ mistrovský stupeň, v němž se adept konečně stabilizuje v technice, kontrole prostředí a vztahu k principům a zásadám bojového umění.

Symbolizováno je to mj. tím, že zatímco nositel I.mistrovského stupně smí zkoušet jen do 3.kyu (zelený pás, tedy jen žáky), což jsou dva stupně pod svým technickým stupněm, II.Dan už zkouší do 1.kyu (hnědý pás, tedy už instruktory), jeden stupeň pod. Při svém vlastním působení zkouškového komisaře musí už proto rozumět nejenom kvalitě osvojení si techniky, ale i mnohem jemnějšímu způsobu její demonstrace a přístupu k její výuce.

Nositel II.Danu je tedy jako zkušební komisař ten, kdo potvrzuje, že žák prošel všechny etapy „žákovství“, poučil se na nezdarech a přečkal 2-3 těžká období „plató“, v nichž se každému zdá, že se vůbec neposouvá dopředu a že by měl dělat něco jiného než se plácat na tatami, na parketách, ve sklepích, na plážích, pod dálničními mosty a kde všude se ve světě cvičí, a v nichž jen ti nejhouževnatější vytrvají. Kdy se žák dostal do fáze instruktorství a pere se se svou nastupující proměnou v instruktora, v toho, kdo vede, k nové nelehké sociální roli, a k níž potřebuje ve II.Danu oporu a vysvětlení…

O čem zkoušky na II.Dan vlastně jsou

Složení zkoušek na II.Dan není tedy jen předvedení bezchybné katy (21 kombinací), 57 kombinací, z nichž řada je reakcí na jinou kombinaci, a několikaminutového volného boje se třemi protivníky. Není to jen předvedení mimořádné fyzické přípravy (přes 60 minut plného fyzického i psychického nasazení, v němž skoro stokrát je třeba jít na zem a zase do postoje a odházet několik tun živé – a ještě často se bránící – váhy), ale i schopnosti zapamatovat si jak vše má jít přesně za sebou.

To je často nejtěžší; těžší než to předvést – většina útoků je totiž pevně dána, ale harmonogram obranných kombinací si připravuje zkoušený sám a je hodnocen mj. za to, že žádnou, kterou si tam napsal, nevynechá ani neprohodí s jinou a ještě přitom splní desítku dalších podmínek – jako jsou různé typy zakončení, kontrola zbraně, práce s prostorem, dynamika a harmonie projevu atd.

Složení zkoušek na II.Dan je ale také demonstrací pochopení základního principu učitel=žák, na němž jsou všechna bojová umění odedávna postavena. Je to osvědčení, že adept na II.Dan si osvojil schopnost učit a připravovat instruktory; střední vrstvu v hierarchii bojových umění (kohai – žák, sempai – instruktor, sensei – mistr). Druhý dan je tedy o sebepřekonání, o zodpovědnosti a vnitřní síle, za níž už mohou jít druzí jako za majákem. A tím, že připravuje instruktory, se dosah jeho osobnosti, síly, energie, humoru a moudrosti šíří jejích prostřednictvím dál.

V obou posledních kapitolách jsem Tomáše nezmínil, ale přece jsem celou dobu psal právě o něm. Včera bylo jednoduše ve shodě s tradicí oznámeno, že právě tyto vlastnosti, schopnosti a dovednosti má. Přeji mu proto na závěr po náročných včerejších zkouškách mnoho štěstí a moudrosti do osobního i pracovního života – a nám všem možnost co nejdéle se těšit z jeho přátelství, humoru a přítomnosti!.