Chodil tam Kuba a Luďa. Nejspíš mě to zaujalo, zkusil jsem to. Bylo mi 13.

Nedokážu říci, jestli se věnuji Ju-Jitsu, natož jiným stylům. Prostě se hýbu a hledám v tom zábavu, efektivitu. Občas navštívím externí seminář.

Jde o fyzickou aktivitu, která se při nějaké dávce diciplíny dá provozovat dlouho. Tu dávku neznám:) Soudím z okolí. Možná dává člověku řád? Nebo spíš nedává, ale nabízí. Obecně je třeba se hýbat, jestli to bude bojové umění, nebo ping-pong je asi jedno, pokud to člověka bere.

Vnímám rozdíl mezi Ju-Jitsu a naším oddílem. Ju je systém, který má v Evropě mladé kořeny, mimo vznešené „způsob života“ jde o soubor pravidel, technik a způsob jejich provádění. Jestli je pro každého? Ne. Stejně jako není pro každého pletení svetrů. Jestli je ochotné přijmout každého? Ten systém možná ano. Jestli je náš oddíl ochoten přijmout každého? Ani ten nepřijme každého. Oddíl mi přijde jako „samočístící“ skupina. Lidé přicházejí a když zjistí, že jim naše společnost sedne, zůstanou dlouho. Ostatní odejdou. Troufám si říci, že je to zdravá otevřená skupina, kde dlouho nevydrží povrchní, ploší a agresivní jedinci. Důvod vidím v dobrovolnictví. Vedeme tréninky bez nároku na honorář. To znamená, že je třeba to dělat pro dobrý pocit (nebo ze setrvačnosti:). Kdo přijde, nemá ještě setrvačnost a tak mu nezbyde, než sdílet dobrý pocit.

Uvažoval jsem o stěhování a věděl, že bych tak na čas přestal, ale nepamatuji se, že bych kdy chtěl skončit s cvičením.

To je jejich věc. Pokud už ví, že to chtějí zkusit, nepotřebují radu:) Oddíly mají weby, na nich kontakty.

Nevybavuje se mi nejlepší zážitek. Těch dobrých je ale spousta.