Odešel kamarád, bojovník, přítel, s nímž jsme zažívali v dobrodružných „devadesátkách“ na tatami dobré i zlé. Vzpomínám, jak jsme vždycky utahaní dorazili před půlnocí do Holic, do nevytopené tělocvičny, kde nás čekal Standa s klíčem a probojovával se pak společně s námi všemi nástrahami zamrzlých zámků a nefungující elektřiny a netekoucí vody. Přijít nemusel, ale chtěl, abychom měli pocit zázemí.
Málokdy nebyl v dobré náladě, i když mu život úplně nepřál. Vždycky ochotný pomoci, laskavý a čestný, který si jako profesionální voják dopřával dobrodružství, které mu jako klukovi možná chybělo. Začal cvičit ju-jitsu stejně jako my v pozdějším věku a neměl to proto lehké. Staré kosti bolí víc než mladé a neohýbají se tak snadno, když na nich mistr ukazuje své krátké páky…
Velice hezky o něm napsal i jeho mateřský 102.průzkumný prapor:
„V pátek nás zastihla opravdu smutná zpráva. Zcela nečekaně nás totiž opustil náš dlouholetý příslušník, kolega a hlavně kamarád Stanislav Lánský. Už od roku 2011 Standa působil jako náčelník tělesné výchovy praporu a staral se o naši fyzickou zdatnost. Standa, mimo jiné instruktor boje zblízka a instruktor vojenského plavání, ve svých 53 letech stále aktivní výsadkář, především ale sportovec tělem i duší, kterého jste mohli běžně vidět i v zimě plavat na olomouckém jezeru Poděbrady nebo i za těch nejrozličnějších klimatických podmínek jet ráno na kole z Olomouce do zaměstnání a odpoledne zpět. Ve svém soukromém životě instruktor sebeobrany, soudní znalec v oboru sebeobrana, pravidelný dobrovolný dárce krve, vedoucí na dětských táborech, nadšený potápěč. Málokdo dokonce ví, že Standa byl prvním českým reprezentantem a dvojnásobným medailistou z mistrovství světa v Jiu Jitsu. Sám kdysi na tréninku zachránil život kamarádovi, on už ale takové štěstí neměl. A bylo to právě jeho milované plavání, které se mu nakonec stalo osudným. Stando, odpočívej v pokoji a vždy modré nebe nad hlavou, kamaráde. Rodině a všem pozůstalým vyjadřujeme upřímnou soustrast.“
Budeš nám Stando chybět. Společně s ostatními, kteří nás předběhli, na nás určitě počkáš, a až se potkáme, budeš nám jistě vyprávět, co už si zatím na Onom světě dobrodružného zažil. Díky za vše.
